Formáty eknihy: interaktivní PDF, mobi nebo epub. Papírová kníha vyšla v listopadu 2016 v nakladatelství Grada a je k dostání v knihkupectvích.

Pohádka O Kuliferdovi sleduje osud malého hrdiny - hráška, který se nechtěl nechat uvařit v hrachové polívce, a tak spadl pod kuchyňskou linku. Na cestě bytem potká Ježka, kterého si děvčátko Anetka, i přes zákaz rodičů, přineslo domů z lesa. Kuliferda se rozhodne Ježkovi pomoci utéci zpátky domů a za přispění Mola, který ví, co je psáno v knihách a také se vyzná v mapách, se mu to podaří. Při putování celým bytem blíže poznáváme jednotlivé členy rodiny a objevujeme obyčejné věci z nové perspektivy - pohledu malého hráška, pro kterého i cesta přes koberec může být obtížná, jako přejít po písku poušť. Čeká na vás 14 kapitol zábavného čtení.
Po poslední kapitole příběh nekončí, na mých autorských stránkách na vás čeká připravené zajímavé pokračování. Zahrajte si s dětmi hru na hledání Kuliferdy. Pojďte se podívat, kde stojí dům, z kterého utíkal. Udělejte si výlet do přírody a najděte Ježkův pařez, kde bydlí celá ježčí rodina.​

Luboš Pavel, autor textu knihy, napsal mnoho pohádek a příběhů. Vystudoval katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. Pohádky nejen píše, ale i namlouvá jako audioknihy, a hraje na divadelních prknech. Luboš Pavel má široký žánrový záběr. Vydal tři knihy, napsal tři divadelní hry a scénář k filmu Netstory. Několik let psal tiskové zprávy pro Agenturu Pondělí. Vystudoval střední polygrafickou školu, takže nejen tištěné knihy, ale i ebooky se vyznačují vysokou typografickou kvalitou. Na příští rok se připravuje i knižní verze této pohádky. Spisovatele, kteří vydávají knihy vlastním nákladem, sdružuje na stránkách Papyro.


Ukázka:
Byl jednou jeden hrášek, který se nechtěl uvařit v hrachové polívce, a šikovně proto spadl pod kuchyňskou linku. Tam mu v té tmě a vlhku vyklíčily nožičky a ručičky a na hlavě místo vlasů takový malinkatý klíček. Říkejme tomu klíčkovi, totiž kloučkovi, třeba Kuliferda.
„Hurá,“ volal tenhle Kuliferda, „narostly mi ručičky, narostly mi nožičky, vydám se do světa.“
A tak se vydal. Vyhrabal se z pod kuchyňské linky ven a štrádoval si to po modrých dlaždičkách přímo za nosem. Ehm, to jsem vám neřekl, že měl také nos? No jistě, přímo mezi očima. Šel si tedy za tím nosem, zvědavý co očima objeví, šel a šel, až potkal ježka.
Co to povídám? Jak mohl v kuchyni potkat ježka? Tak, že by to bylo něco jiného? Kartáč na boty. Ale kartáče na boty bývají většinou v předsíni. Copak dělal tenhle kartáč na boty v kuchyni?
Kuliferda se rozhlédl. Široko daleko nebyla žádná bota. Žádná bota, která by stála o vyčištění. Ani žádná, která o ně nestála. Jenomže pak spatřil něco jiného. Dvě veliké oranžové pantofle s modrou bambulkou na špičce. Nesly se vzduchem jak nehlučné letadlo, nejdřív jedna a pak druhá. Pak si Kuliferda všiml, že je řídily dvě tlusté nohy.
Dva tři kroky a už tu byly. Uf! Kuliferdu těsně minuly. Šly tak blízko, že viděl, jak se pyšné bambulky na špičce natřásají.
„Vezeme se, heč! A ty née!“
„Tůdle nůdle,“ udělal na ně Kuliferda dlouhý nos, „já utekl z polívky!“
„Ty zelenáči,“ volaly zase bambule, „měl jsi v té polívce raději zůstat.“
„Kdo je u vás zelenáč? A vůbec, co vy můžete vědět?“ Ale to už si Kuliferda říkal pro sebe, protože bambule odletěly pryč.
Vraťme se však ke kartáči na boty. Co dělá v kuchyni? Nebo že by to byl opravdu ježek? Jak to má někdo tak malý jako Kuliferda poznat? Nejlépe na něj zavolat.
„Ježku,“ řekl opatrně Kuliferda.
„Ježků, ježků,“ volal víc a víc.
Ježek nic.
Třeba spí, napadlo Kuliferdu. Anebo to není ježek. Ale k čemupak mám svoje ručičky? Strčím do něho, a jestli to je ježek, tak se probudí. Jak Kuliferda vymyslil, tak udělal, ale i když do něj strkal z obou stran, ježek se neprobudil.
Je to kartáč na boty, rozhodl Kuliferda, a zkrátka leží v kuchyni na podlaze. Mají tady pěkný nepořádek. To bude domácnost, povzdychl si. Pak šel zase o kus dál.