sanami

Když jsem poprvé se svoji ženou viděl miminko v šátku byl jsem nadšený a dojatý. Bylo to v přírodě a maminka, která miminko měla uvázané na bříšku vypadala moc spokojeně. Byl to asi osud, protože jsme se několik dní před tím dozvěděli, že budeme mít miminko a o to víc jsme byli nadšeni tímto pohledem. Nedalo mi to a maminku jsem oslovil. Dozvěděl jsme se, že je to moc dobrá věc a že se v tom miminku od narození moc líbí. Prý ani to uvázání není moc složité.
Naše druhé setkání se šátkem bylo o mnoho týdnů později na víkendovém kurzu pro nastávající maminky. Jedna z vedoucích v něm nosila svoji nádhernou 3 měsíční dcerku a ta byla nad míru spokojená. Dívala se spokojeně po okolí a když byla unavená, klidně si v něm i pospala, prostě nádhera.
Součástí kurzu byla i instruktáž, jak miminko v šátku nosit a jak šátek uvázat. Dozvěděli jsme se, jak je to pro miminka skvělé a vhodné a to že se jim to líbí jsme viděli na vlastní oči. Moc se mi to líbilo a i moje žena byla nadšená. Má totiž problémy se zády a již tehdy měla strach jak bude zvládat to věčné přenášení dítka, případně když bude mít nějaké bolení. Také rádi chodíme do přírody a bylo nám jasné, že s kočárkem se nedostaneme všude. Vše hovořilo pro šátek. Bohužel jen do té doby než jsme se dozvěděli cenu. Tolik peněz za pruh látky jsem, jako vystudovaný textilák, odmítl zaplatit.
Přece jen však nakonec našeho synka nosíme. Dnes je našemu Jiříkovi více než rok a my jsme co se týká nošení o mnoho chytřejší a zkušenější.
Jiříčka nosíme v šátku od narození, šátek se totiž dá uvázat různými způsoby. Lehce jej uvážete tak, aby poskytoval i malinkému miminku potřebnou oporu a přitom bylo v přirozeně anatomické poloze jako u maminky v bříšku. Dá se v něm při troše šikovnosti i kojit. Později, když udržel hlavičku jsme jej začali nosit vzpřímeně tak, aby viděl okolní svět. Jinak to ani nešlo, když je tak strašně zvědavý.
Ptali jsme se, co na nošení říká naše dětská lékařka a ortoped. Líbilo se jim to a neměli námitek, dokonce ortoped nošení doporučoval na správný vývoj kyčlí. Šátek používáme často a při různých příležitostech. Při nákupech v obchodě, na výletech do přírody, nebo třeba, když jde manželka otevřít pošťákovi. Někdy, když není vyhnutí, si jej manželka uváže i při domácích pracech.
Všude kde se s Jiříčkem v šátku objevíme se na nás lidé usmívají anebo se zvědavě vyptávají co to je a jak se v tom miminko cítí. A co na to náš syn? Je ze šátku přímo nadšen. To je to pravé. Tady má ten správný výhled na všechno dění okolo, cítí neustále přítomnost rodičů a když je unaven, pouze se přitulí a usne. Musím se přiznat, že neznám krásnější pocit než když nosím spícího syna zavázaného v šátku na břiše. Až v této situaci jsem dokázal pochopit alespoň trochu pocity, které zažívají těhotné maminky. I když žena říká, že je to ještě hezčí (no aspoň něco :-)))).
Přes to všechno nejsme otroci nošení a syn se nestal závislý pouze na nošení, používáme i normální kočárek. Jsme z malého města a tak na nákupy chodíme pěšky. To se pak syn dá do kočárku a jde se. Před obchodem si jej uvážeme do šátku a nemusíme jej nechávat před obchodem, kam se nedá zajet s kočárkem. Manželka lituje maminky nosící svoje děti při nákupech na rukách. Prostě nejsme žádní zarputilí šátkonosičové, ale bez něj si náš život již nedokážeme představit a i když vyrážíme s kočárkem neseme s sebou v kočárku nebo tašce šátek. Nezabere mnoho místa a dá se použít i tolika jinými způsoby. Jako lehká přikrývka, stínítko proti slunci, místo deky když odpočíváme na výletě a dokonce jsme si z něj na zahrádce udělali i houpačku. Unesl bez problémů nejen syna, ale i mne.
Co říci závěrem? Nejsem zastáncem toho mít doma vše, co mají ostatní a o čem se říká, že je prý IN. Myslím si však, že nošení miminek v šátku opravdu není móda. Je to prostě ta nejpřirozenější věc na světě, kterou znali již naši pradědečkové a na kterou jsme v tom příliš technickém světě nějak zapomněli. Jsem rád, že se k němu lidé zase pomalu vrací.

Jan Adamec

......... tolik slova mého manžela, já bych už jen snad dodala, že jsem za šátek byla vděčná ve chvílích bolestí při růstu zoubků, při častých kolikách, při viróze s vysokými horečkami, kdy poloha vleže dráždila tolik ke kašli a zvracení,že jedině vzpřímeně náš mrňous usnul v šátku, ve chvílích, kdy byl lítostivý a nevěděla jsem, jak ho utišit, a pochopitelně na výletech a v situacích, kdy starší Honzík také vyžadoval pozornost, dala jsem si mladšího Jiříka do šátku a oba synové měli MÁMU :-)

Hana Adamcová