Tropický den

Tropický, letní, prázdninový den... Lidé na dovolené u vody jásají. Ne však já v půdním  bytě s dílnou, s okny na výhřevnou, jižní stranu. Nad námi rozžhavená, plechová střecha. Když bych se vyklonila ze střešního okna a švihla na plech vajíčko, mám v mžiku volské oko. Mobilní klimatizace jede naplno, přesto nestíhá...

A pak to začíná. Nejdříve startovní telefonáty, kdy mě vnucují nemožné produkty. Potřetí utnu hovor, že nic nepotřebuji a nechci s přáním hezkého dne. Pak zkouknu emailovou stránku. Slečna která objednává svatební výzdobu už zase mění počet kytic. Potřetí!  Dokud nezaplatí zálohu, nic dělat nebudu.To už mám za sebou, kdy jsem spoustu svatebních kytic zhotovila a pak nic. Mrtvý brouk.... Znáte to. Člověk se celý život učí...  Další zprávy, dotazy kdy jsem posílala balík. Nepřišel včas i když byl poslán " do ruky" s garancí doručení do 24hodin. Posílám čísla zásilek, omlouvám se za českou poštu. A řeším telefonicky s poštou...

Teplota stoupá, klimatizace funí. Zapnula jsem navíc větrák aby studený vzduch funící z klimatizace rozháněl. Někdo zvoní. Zásadně nikomu cizímu neotvírám. Kouknu kukátkem ve dveřích. Tak sympatický, postarší pán s paní... Nedá mi to, otevřu. Byli opravdu velmi milí, hezcí, jako z amerického žurnálu. Jehovisti. Tak já byla taky velice milá,i když neupravená a rozcuchaná, s úsměvem jsem přijala literaturu, že prostuduji, popřemýšlím...

Další email, tentokrá ze Simiry. Mám se dohodnout se zákaznicí, proč jsem zvýšila poštovné. Celá se naježím! Velká zakázka s keramikou, tam připlácím za křehký balík! Odpovídám, vysvětluji, že poštovné mám stardantní 110kč. Balím do vrstev bublinkové folie, hedvábného papíru...krabice na věnce si nechávám zhotovit na míru. Vše stojí peníze...Ano, mohla bych ušetřit, vycpat balík novinami a letáky. Ale to se mi příčí. Vše musí být estetické a vždy přibalím malou pozornost. Takže velmi stroze paní vysvětluju, že tentokrát se cena navýší právě o tu křehkost s dodatkem, že můžeme tedy objednávku stornovat. A klimatizace hučí, vedro sílí...

Druhý den čtu odpověď. Paní se moje výrobky líbí, chválí kytice, že je mám pevné, nešizené. Poštovné plně respektuje, jenom ten můj tón odpovědi ji zarazil... Čtu, co jsem vlastně napsala,přemýšlím jak to asi vnímá zákazník... Omlouvám se vysvětluji včerejší "den blbec" Ano, všechno je o komunikaci a pochopení. Nakonec jsou z nás virtuální kamarádky.Balík je připraven, s milým dárečkem, v pondělí posílám.

Člověk se celý život učí. Teď vím, pokud zvedám poštovné, vysvětlím to ihned zprávou k objednávce.

A jinak ten náš půdní byt s dílnou je fajn. Na podzim, kdy už všichni topí, my nemusíme. Jsme jak ve skleníku, hřeje nás slunce do velkých oken.... Zrovna tak v zimě, za slunných dnů tolik netopíme, v předjaří vůbec. V úterý už je " svatá Anna, chladno zrána", tak to léto už nějak přežijeme. V zimě, když náhodou napadne sníh, jsme se zasněženými okny jak v iglů. Ale hlavně, jsem stále v oblacích... Dříve jsem měla postel přímo pod okny a večer, v noci pozorovala hvězdy. Ložnice však byla obětována na dínu. Voňavou, milovanou, v oblacích...