Neposlušné dveře

řed rokem sem měla úplně iné starosti než tady mlátit do klávesnice. Začátkem června sa totiž ženil najstarší Bélešek.

Už od vánoc sem měla hlavu jak kůň. Celé noce sem počítala koláčky, zákusky, hosty a čekala, kdy dojde nějaká pohroma. Všecko klapalo kupodivu dobře, až došél pátek před svaťbú. A zaséj šlo všecko jak po drátkách. Zákusky aj koláčky byly doma pěkně v chladnu a práca nám šla pěkně od ruky. A dyž nám odpoledňa eště došla pomoct kámoška s manželem, tož to už nemělo chybu.

V osum večer sme sa pěkně usadili v obýváku a já šla důle pro zákusky. Bylo tam pěkně chladno a tož sem na vrch moc nepospíchala. Za chvilku doletěl za mnú najmladší Bélešek a říká:

"Mamko, je po svaťbě žádná nebude."
"A proč?" zeptala sem sa. "Nevěsta volala, že sa vdávat nebude?"

"Néé ,ale nedostanema sa z hale do garáže."

"Jak, nedostaneme?" pořád sem nechápala.

"No ve dveřách prasklo pérko a néjdú otevřít."

A opravdu. Najdřív sme dveřám domlúvali po dobrém, potém sme s něma lomcovali a no a nakonec sme moseli vypáčit zámek. Bylo už skorem deset hodin večér, dyž sme sa konečně dostali do garáže. Tož sem donésla tácek zákuskú a říkám Bélešovi: "Tož naléj štamprlu."

A v tém Béleš zblednul a zablekotál. "Průser, já sem všecku slivovicu odvézl do hospody."

Jezuskote, co uleju svatebčanom na přivítanú? No ale už žhavíl telefon a volal svojim rodičom, esli si možem dojet pro trochu slivovice. No a potém sme eště spomínali, esli máme všecko a koštovali slivovicu.

Bylo už chvílu po půlnoci, dyž sme sa konečně odebrali na kutě. Dlúho sem nemohla usnút a až sem usnula, tož za chvilku mňa probudilo hrozné búchání.

Honém sem budila Béleša. "Stávej, my sme zaspali. Hosti už sú tady a dobývajú sa do baráku a my eště chrápem."

"Co blbneš," zamžúral Béleš na budíka. "Dyť sa teprvé rozednívá, sú štyři hodiny.To sa ti něco zdálo."

Ale v tem ty rany uslyšel taky. Vyletěla sem na chodbu a zaslechla ze záchodu hlas našého ženicha.

"Otevřite,já nemožu ven."

V tem už vedle mě stál Béleš aj obá Bélešci. Zistili sme, že sa ty naše dveřa asi na nás domluvili a prasklo pérko aj na záchodových dveřách. No a tož sa chlapi pustili do díla a zrovna dyž mě zvonil budík, abych stávala, vysvobodili zakletého ženicha ze záchoda. Pro jistotu sem vydala přísný zákaz zavírat jakékoliv dveřa.

No a potém už bylo všecko tak, jak má byt. V pořádku sme přivítali hostú, vyprosili si nevěstu, poplakali si na radnici a potém sme sa veselili až do rána. Enem sem si říkala, jaké sme měli štěstí, že ženich nešél na záchod těsně předtým, než sme odjížďali.

Vaša tetka Béleška