Čarodějnice

Jednú, bylo to zrovna na čarodějnice, sem dostala strašnú chuť na pivo. Bélešovi sa nikde nechtělo, ale co bych to byla za ženskú.

Podívaj, je pět hodin, dáme si pivko a na večerníčka sme doma, lákala sem Béleša tak dlúho, až si dal řéct. Bylo tenkrát pěkně a tak v zahrádce bylo plno. Ale uviděli sme tam známých z ulice, tož sme si k nim přisedli a už bylo veselo.

Sešli sme sa tam štyry rodinky a úplně sme zapoměli na večerníčka. A dyž o desátej zavírali, tož sa nikemu nechtělo dom a tak Joža navrhnúl, ať ideme k nim. Tož sme sa každý zastavili doma, vzali nejaké zásoby a šli k Jožovi vyhlídat čarodějnice.

Před půlnocú sem dostala nápad. Kývla sem na Janu a pádili k nám. Doma sem vyštrachala po stařence fěrtochy a sukně, ze kterých sem chtěla nekdy ušit Bélešovi trencle. Pěkně sme sa vymustrovali, na dvoře vzali metle a už sme pelášili zpátky.

Ale vzali sme to trošku naokolo. Za naším mlaďoši dělali táborák, tož sme najdřív vletěli tam. To ste měli slyšet ten vřískot. Najdřív sa nás polekali a potém nás začali honit, že nás upálijú. Mňa chytíl súsedúj soplivec a ostál jak dyž ho liští. "Jéjda, tetko, to ste vy? Já sem myslél, že je to nejaká mladá kosť," koktál chudák celý vyjevený. "No a já su stará?" Zavřešťála sem na něho a chtěla ho přetahnút metlú.

Ale to už mě jeho kámoš podával štamprlu a tož sem ju lupla do sebe, zamávala na Janu a už sme frčali k Jožovi. Tam sa nás taky včecí polekali, no ale potém byla velká sranda. Dom sme šli, až jak sa sluší a patří, za světla.

Druhý deň, tak jak každý rok, sme šli na 1. mája sadit oharky. Moc sa nám nechtělo, ale tradice sa mosijú dodržovat. Pěkně sme ich posadili, označili odkáď pokáď máme posazené a domluvili sa, že na to volné mezi oharkama a mrkvú příští sobotu Béleš zasadí kedlubny a zelí. A tak sa taky stalo. Enom Béleš, dyž potém dojél, říkal, že je tam furt eště hodně místa. A že další týdeň dokúpíme přísadu a dosadíme to. A tak Bélešci celý týdeň jezdili zalévat a v sobotu sme jeli všecí dosazovat.

Enem sem udělala dúlek na cerel, vykopla sem oharkové semínko. A vtém sem na to došla. Béleš si to nekak poplétl a přísadu zasadil do oharkú. Tož sme tú zasazenú přísadu přesadili tam, kde patřila a Bélešci zaséj jezdili zalívat .Vedle nás majú pole Bélešovi rodiče a oni sú všímaví a tož sa nás ptali, esli sme tú přísadu nepřesazovali, že sa jim zdá,že byla víc u kraju. Ale né, tvrdíl Béleš. To sa ti zdá. Víš, ono jak to poporústlo, tož to vypadá, že sa to posunulo.

A já sem zaséj říkala, že nám to myslím očarovali čarodějnice, že to máme za to, že ve svátek chodíme do pola.

Vaša tetka Béleška